API - Akademie produktivity a inovací, s.r.o. 

Průmyslové inženýrství v organizační struktuře podniku

29. 10. 2015 - Ing. Jaroslav Dlabač, Ph.D., Ing. Marcel Pavelka, IEn.

Průmyslové inženýrství je poměrně mladý multidisciplinární obor, který kombinuje technické znalosti inženýrských oborů s poznatky z podnikového řízení. Průmyslové inženýrství se snaží o co nejefektivnější využívání firemních zdrojů (finanční zdroje, lidská práce, informace, znalosti a dovednosti samotných lidí...). Hlavním úkolem tedy je racionalizace, optimalizace a zlepšování jak výrobních, tak nevýrobních procesů.

Na úvod je třeba ještě zmínit, že pokud neuvidíme v organizační struktuře kolonku s názvem průmyslové inženýrství, neznamená to nutně, že se firma cíleně nevěnuje optimalizaci a zlepšování procesů. Může to jen znamenat, že používá některý z alternativních pojmenování tohoto oddělení, které je ve své podstatě totožné. Ve firmách se pro útvary, které se zabývají průmyslovým inženýrstvím, používají také názvy jako procesní inženýrství, engineering, zlepšování procesů či oddělení Kaizen. Pro pracovníky, kteří se zabývají průmyslovým inženýrstvím, potom označení jako procesní inženýr, manažer změn, lean manažer, lean specialista, kaizen manažer, kaizen specialista apod.

Průmyslové inženýrství v posledních několika letech velmi nabylo na svém významu, což dokládá i skutečnost, že již zdaleka není v českých podnicích neznámým pojmem, ba naopak existuje jen velmi málo firem, které by tento útvar neměly ve své organizační struktuře. V případě, že by tak podniky nečinily, nevyužívaly by tak efektivně možností, které PI nabízí. Aby však mohl být plně využit potenciál tohoto oboru, je třeba mít na paměti několik faktorů, které mohou v konečném důsledku velmi výrazně ovlivnit efektivitu průmyslového inženýrství ve firmě. Mezi nejvýznamnější patří především:

• pozice tohoto útvaru v rámci organizační struktury,
• náplň práce útvaru, odpovědnosti a pravomoci,
• systém hodnocení jeho práce

Pozice útvaru v rámci organizační struktury

Začlenění útvaru průmyslového inženýrství je v českých podnicích velmi různorodé. Asi nejčastěji bývá tento útvar začleněn pod výrobu, velmi často bývá rovněž organizován pod technologií či technickou přípravou výroby nebo kvalitou. Setkali jsme se však i s případem, kdy průmyslové inženýrství spadalo pod útvar logistiky, pod finanční řízení a audit či dokonce správu a údržbu budov. Jaké řešení je správné? Kam by mělo být průmyslové inženýrství začleněno? Zřejmě na tyto otázky neexistuje úplně jednoznačná a obecně platná odpověď. Jeho začlenění by mělo vždy vycházet ze strategie organizace a z toho, co si vlastně od průmyslového inženýrství slibuje a kam chce jeho činnost primárně směřovat. A právě toto bývá často kamenem úrazu a jedním z hlavních nositelů pozdějšího neúspěchu. Ani samotné vedení firmy mnohdy nemá jasnou představu o činnosti tohoto oddělení ani o strategii jeho dalšího vývoje. Často potom dochází až ke komickým situacím, kdy se průmysloví inženýři objevují pod správou majetku či oddělením údržby. Jak k takové situaci dochází? Vedení jednoduše neví, "kam s průmyslovým inženýrem", tak jej začlení pod organizační jednotku, která je aktuálně poddimenzována, nebo pod manažera, který je tomuto nejvíce nakloněn.

Ale zpět k otázce "optimálního" začlenění tohoto útvaru do organizační struktury. Netvrdíme, že začlenění průmyslového inženýrství pod útvar výroby nebo technologie, což je dnes nejběžnější, musí být zákonitě špatné. Existují bezesporu firmy, kterým tato pozice vyhovuje a může být i do jisté míry výhodné, a to v případě, že je nosným a primárním cílem úvaru pouze zlepšování procesů ve výrobě nebo řešení především technických problémů v rámci dané výrobkové skupiny. Potom je toto začlenění poměrně logické. Nemůžeme ale očekávat, že bude naplněna podstata práce průmyslového inženýra, tedy optimalizace a zlepšování výrobních i nevýrobních procesů. Tímto začleněním je totiž značně omezeno jeho pole působnosti hlavně vzhledem ke kompetencím napříč podnikem. Je pak téměř nereálné, aby se zabýval optimalizací administrativních procesů např. v obchodním úseku, protože tam zajisté kompetence takového týmu či útvaru PI nesahají. Má-li být plně využit potenciál, který průmyslové inženýrství svou činností nabízí, musí být tento útvar zcela nezávislý a autonomní a musí být začleněn v organizační struktuře přímo pod generálního ředitele. V takovém případě se vedoucí útvaru průmyslového inženýrství stává součástí vrcholového managementu společnosti. Má pak jedinečnou možnost ovlivňovat efektivitu napříč celou organizační strukturou. Podmínkou takového zařazení je však přesvědčení, lépe řečeno náklonnost, optimalizovat nejen výrobní činnosti.

 

Ukázka organizační struktury

Náplň práce útvaru, odpovědnosti a pravomoci

Práci útvaru průmyslového inženýrství je možné rozdělit z několika pohledů. Z hlediska náplně práce dle oblasti působnosti můžeme tyto činnosti rozdělit na:

• Zlepšování procesů ve vývoji a předvýrobních etapách
  • V této oblasti nemůžeme očekávat, že nám průmyslový inženýr navrhne technické nebo konstrukční řešení nového produktu. Může však být nápomocen při oponentuře navrhovaného řešení s přihlédnutím k pozdějším problémům a plýtváním, které nám může dané řešení ve výrobě způsobit. V případě znalosti inovačních metod může být v této etapě rovněž velmi užitečným moderátorem workshopů zaměřených na inovaci produktů, procesů a technologií.
• Zlepšování výrobních procesů
  • Zlepšování výrobních procesů je asi nejčastější náplní práce průmyslového inženýra. Zde můžeme zařadit veškeré činnosti související s optimalizací a standardizací výrobních procesů.
• Zlepšování nevýrobních procesů
  • V současnosti se stává stále více populární oblast nevýrobních procesů, kde průmyslový inženýr nejčastěji vystupuje v roli moderátora. Může se jednat jak o projekty realizované uvnitř firmy, tak mimo ni. Ve vnitrofiremních projektech je často cílem zkrátit průběžnou dobu dodání produktu zákazníkovi optimalizací především administrativních nebo logistických procesů. Stále více se rovněž průmysloví inženýři zapojují do workshopů u svých dodavatelů s cílem optimalizace dodavatelsko-odběratelských procesů.
• Tréninky a vzdělávání pracovníků v oblasti zlepšování procesů
  • Velmi důležitou a zároveň velmi podceňovanou oblastí je vzdělávání a rozvoj pracovníků v oblasti zlepšování procesů. Celá štíhlá výroba stojí a zároveň padá na samotných pracovnících a toto jako bychom si často zapomínali nebo nechtěli uvědomovat. Úkolem průmyslového inženýra je pracovníky v dané oblasti neustále nejen metodicky vzdělávat, ale rovněž dostatečně informovat o realizovaných projektech, dosažených výsledcích i strategii do budoucna, tím je motivovat a zapojovat do aktivit PI.

Z pohledu činností, které průmysloví inženýři vykonávají, může být rozdělení následující:

• Realizace aktivit a menších projektů, kde převážnou část aktivit vykonává přímo útvar průmyslového inženýrství. Obecně se jedná především o vizualizaci a standardizaci procesů, které jsou nezbytným předpokladem pro další zlepšování.
• Vedení projektů zaměřených na zlepšování procesů, které mají komplexní charakter, a průmyslový inženýr zde vystupuje jako projektový manažer.
• Moderace workshopů, jejichž cílem je zlepšování procesů jak ve výrobních, tak v nevýrobních etapách. Asi nejběžnějším příkladem z výrobní oblasti jsou workshopy zaměřené na identifikaci a eliminaci plýtvání, zkrácení času přestavby strojního zařízení či zvýšení produktivity vybraného pracoviště.
• Vzdělávání a trénink pracovníků v oblasti zlepšování procesů.

Náplň práce průmyslového útvaru, respektive průmyslového inženýra, je samozřejmě do značné míry závislá na typu organizace, ve které je činnost vykonávána. Pokud se bude jednat o pobočku nadnárodní společnosti, která je především orientována na montážní operace bez vlastního zásahu do vývoje, je pochopitelné, že role průmyslového inženýra v předvýrobních a vývojových etapách půjde značně do pozadí a bude se realizovat především ve fázi náběhu výroby a následné optimalizaci výrobních procesů. Dalším faktorem, který výrazně ovlivňuje náplň práce tohoto útvaru, je použitá technologie. Náplň práce průmyslového inženýra ve strojírenské firmě bude z převážné části orientována na maximální využití strojních zařízení, tedy jejich celkovou efektivitu. S tím souvisí i spektrum používaných metod a nástrojů, které bude z velké části orientováno na zavádění, vyhodnocování a zvyšování ukazatele OEE (CEZ), dále pak na preventivní a prediktivní údržbu (metoda TPM – Total Productive Maintenance), minimalizaci ztrát při náběhu výroby či změně sortimentu (metoda SMED – Single Minute Exchnage of Dies) a s tím související stanovení optimální výrobní dávky. Naproti tomu u ryze montážní firmy bude pracovní náplň zcela odlišná. Cílem průmyslového inženýrství zde bude co nejefektivnější využívání lidských zdrojů a samozřejmě s tím související nastavení adekvátních podmínek při práci. S velkou pravděpodobností bude velký důraz kladen na analýzu a měření práce, především na systémy předem určených časů (např. metoda MOST – Maynard Operation Sequence Technique), balancování operací, materiálové toky na pracovišti a zásobování montáže materiálem či v neposlední řadě ergonomii.

Hodnocení práce útvaru průmyslového inženýrství

Jak hodnotit efektivitu práce útvaru průmyslového inženýrství nebo průmyslového inženýra jako jednotlivce? Někteří manažeři či vlastníci firem mají na tuto otázku poměrně jednoznačnou odpověď. Průmyslový inženýr by měl firmě svou činností přinést minimálně 10 násobek svého platu. Konstatování pro hodnocení efektivity práce průmyslového inženýra je jednoznačné, realita je však často trochu jiná a v hodnocení efektivity práce vyvstává hned několik otazníků, především v oblastech:

• firemní kultura
  • Zde je třeba si uvědomit, že pokud firemní kultura nebude na dostatečně vysoké úrovni a průmyslový inženýr nebude cítit ještě jinou než finanční motivaci, může celé hodnocení efektivity práce tohoto oddělení velice rychle sklouznout do roviny "hry s čísly". A kdo jiný by měl onu "hru s čísly" zvládat lépe než průmyslový inženýr?
• náplň práce oddělení
  • Náplň práce hraje poměrně zásadní roli. V případě, že budeme chtít směřovat především do předvýrobních etap, je samozřejmě irelevantní odměňovat jeho práci % podílem na realizovaných úsporách ve stávající produkci. V tomto případě se jako mnohem logičtější jeví hodnocení na základě pozdějších zásahů, úprav a realizovaných úspor. Další věc, kterou bychom zde měli mít na paměti, je to, že práce tohoto útvaru není jen o tvrdých číslech a optimalizačních návrzích. Mnohdy je mnohem náročnější danou změnu prosadit u samotných pracovníků či jiného oddělení. Proto je velmi důležité zvládat i tzv. měkké dovednosti, které je ovšem poněkud problematické zakomponovat do metrik hodnocení efektivity práce oddělení.
• pravomoci a kompetence
  • V této oblasti se jedná především o projekty, které probíhají napříč několika odděleními či dokonce celou firmou. Velmi často bývá hodnoceno oddělení průmyslového inženýrství v tom či onom projektu negativně, ale ve své podstatě nemělo kompetenci tento projekt ovlivnit. Toto samozřejmě souvisí již s výše zmíněným začleněním útvaru PI v rámci organizační struktury firmy. V případě, že průmyslové inženýrství spadá pod výrobu, má tento útvar jen velmi málo kompetencí dotáhnout do úspěšného konce projekt z oblasti štíhlé administrativy.

Jak tedy správně hodnotit a odměňovat práci průmyslových inženýrů? Nezbývá než souhlasit s tím, že by hodnocení a potažmo odměna měly být navázány na definované cíle. U těchto cílů je však třeba brát v potaz to, aby je mohlo skutečně oddělení průmyslového inženýrství svou činností ovlivnit. Jak velký by měl být podíl složky závislé na dosažení těchto cílů? Domníváme se, že někde na úrovni 30 – 40%. V případě, že by tato složka byla nižší, nemusela by být dostatečně motivační. V případě vyššího podílu by potom nezbýval prostor pro činnosti, které nelze jednoznačně transformovat do měřitelných cílů.

Skutečná situace v českých podnicích

Před nedávnem jsme se pokusili zrealizovat menší výzkum s cílem zmapovat základní informace o útvarech zabývajících se zlepšováním procesů. Tohoto průzkumu se zúčastnilo asi 20 českých firem z různých průmyslových odvětví. Příklady otázek:

• název organizační jednotky zabývající se zlepšováním procesů
• zařazení této jednotky v organizační struktuře
• počet pracovníků tohoto útvaru v poměru k celkovému počtu pracovníků společnosti
• náplň práce oddělení
• systém odměňování pracovníků tohoto oddělení

Název organizační jednotky zabývající se zlepšováním procesů

Nejčastějším názvem jednotky bylo označení průmyslové inženýrství, popřípadě procesní inženýrství, které se vyskytovalo u více než 50% firem (mezi toto označení byla počítána rovněž anglická alternativa Industrial Engineering). Méně často se potom vyskytovaly názvy jako optimalizace procesů, technický rozvoj či Business Excellence.

Zařazení této jednotky v organizační struktuře

Poměrně zajímavým zjištěním byl fakt, že pouze u 3 firem je toto oddělení přímo podřízeno generálnímu řediteli nebo řediteli závodu. U 6 firem spadá tento útvar pod výrobu a u dalších 4 firem je podřízen technickému řediteli. Dalších asi 40 % firem má již poměrně individuální zařazení, přičemž k těm zajímavým určitě patří zařazení pod logistiku a správu majetku.

Počet pracovníků tohoto útvaru v poměru k celkovému počtu pracovníků společnosti

Průměrně připadá na jednoho pracovníka tohoto útvaru necelých 250 zaměstnanců. Přičemž nejčastěji se pohyboval počet pracovníků mezi 2 – 5. Největšího extrému asi dosáhla jedna moravská firma, kde na téměř 1 000 pracovníků připadá pouze jeden průmyslový inženýr.

Náplň práce oddělení

Zde byl dotaz směřován k hlavní náplni práce a definování dalších 3 vedlejších nejčastějších činností. Náplní práce oddělení či jednotlivce byla nejčastěji optimalizace výrobních procesů. Pouze ve 3 z dotazovaných firem se průmysloví inženýři zabývají rovněž zlepšováním nevýrobních procesů. Na racionalizaci předvýrobních etap se tento útvar nepodílel ani v jedné z firem. V oblasti výroby se jednalo nejčastěji o optimalizace layoutů a výrobních linek nebo sledování a zvyšování definovaných ukazatelů – ať již KPI, CEZ atd. Další z neopomenutelných činností je trénink pracovníků.

Systém odměňování pracovníků tohoto oddělení

V převážné většině firem je systém odměňování navázán na cíle, jejichž plnění je potom přetransformováno do variabilní složky mzdy. Pouze ve 3 firmách byla mzda naprosto nezávislá na plnění cílů a měla tedy charakter pouze fixní složky. Cíle byly nejčastěji navázány na plnění ukazatelů výkonu a kvality výroby, popřípadě na zavádění prvků výrobního systému, pouze ve dvou případech byly navázány na plnění úkolů a termínů konkrétních projektů. Ve více než 60% se jednalo o poměr variabilní složky mzdy v rozmezí 3 – 10%. Pouze v 15% společností mají pracovníci PI variabilní složku mzdy vyšší než 20%.

Závěrem lze jen dodat, že průmyslový inženýr musí znát nejen metody a postupy racionalizace práce a optimalizace procesů, ale být i velmi schopný v měkkých dovednostech, především pak v komunikaci. Tím spíše, že nutností průmyslového inženýra je spolupráce s kolegy napříč organizací od těch nejvyšších struktur až po řadové pracovníky. Proto je třeba i tuto vlastnost rozvíjet. Nutno rovněž podotknout, že díky znalosti nejen procesů výrobních, ale i podpůrných a administrativních, má pracovník PI velký potenciál v růstu organizační strukturou. Dopomáhají mu k tomu nabyté zkušenosti a výborné znalosti jednotlivých procesů od základů a práce formou projektového managementu.

---

Mám zájem o konzultaci / chci se vzdělávat