Aktuálně
Události API
11 čerstvých absolventů studijního programu Průmyslové inženýrství. V pátek 9. 3. 2012 proběhlo poslední setkání studentů čtvrtého ročníku studijního programu...
Workshop Logistika od A do Z s Dynamic Future. V tomto roce jsme zahájili spolupráci se společností Dynamic Future. Tato společnost se zabývá poradenstvím v oblasti logistiky...
API hledá nového člena do svého týmu na pozici projektový manažer. Nabízíme Vám příležitost uplatnit Vaše znalosti a zkušenosti a pokračovat v odborném růstu společně s námi...
Odborné články
Naučte se vidět a odstraňovat plýtvání, Marcel Pavelka - Téměř denně dnes můžeme slyšet slovo "plýtvání". Neustále se mluví o zbytečném plýtvání, nutnosti jeho snižování a o možnostech jeho úplné eliminace...
Analýza a měření práce, Jaroslav Dlabač - Analýza a měření práce patří mezi základní znalost průmyslových inženýrů a Lean specialistů. Jsou poměrně jednoduchým a zároveň velmi účinným nástrojem...
TPM (Total Productive Maintenance), Tomáš Stöhr - Znakem dnešní doby je masivní nástup technologií do všech oblastí lidského konání. I ve výrobě se stále častěji...
Klientská sekce
Publikační činnost > Naše články > Historie inovací - český vědec a jeho slavný vynález
Historie inovací - český vědec a jeho slavný vynález
Kontaktní čočka: dnes běžná pomůcka sloužící především ke korekci optických vad zraku. Jaká je historie jejího vzniku?
První zmínky o kontaktních čočkách jsou již z 16. století, kdy Leonardo da Vinci navrhl a popsal několik druhů. Často pobýval v pitevně, kde se seznamoval s anatomií lidského těla a na základě získaných znalostí navrhl čočku, která by se aplikovala přímo do oka. Tehdejší technologie však neumožňovaly její výrobu. V 17. století se kontaktními čočkami zabýval René Descartes, na jehož práci navázal na přelomu 17. a 18. století Thomas Young. Používal kontaktní tubus naplněný vodou, což umožňovalo zvětšení obrazu na sítnici oka. V září 1887 oftalmolog A. Eugen Fick vyrobil skleněnou broušenou rohovku, z obou stran vyleštěnou, pro jejíž výrobu použil odlitky králičích očí. Vážila 0,5 g a byla již dokonce vyzkoušena na pacientech. O dva roky později August Müller vyrobil čočku, kterou dodnes můžete vidět v muzeu v Mnichově, rovněž ze skla. On sám tyto čočky používal a tato praktická zkušenost ho přivedla na myšlenku, jak důležitá je pro oko cirkulace slz. Sklo však nebylo pro čočky ideálním materiálem pro svou váhu a nepoddajnost. V oku tlačilo a neposkytovalo dostatečný komfort při nošení. V roce 1936 představil své kontaktní čočky optik W. Feinbloom z New Yorku, pro jejichž výrobu použil plastickou hmotu.
Zlom ve vývoji kontaktních čoček však nastal až v roce 1953 díky profesoru Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Byl jím známý Otto Wichterle (1913-1998). Stál u zrodu materiálu, který se dodnes k výrobě čoček používá.
Jako první profesor a vedoucí katedry technologie plastických hmot se začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se mu připravit gel, který pohlcoval až 40% vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný. Rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky musel profesor Wichterle provádět doma. Zhotovil si takzvaný čočkostroj ze stavebnice Merkur a poháněl ho dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Kontaktní čočky odléval do rotujících formiček, s přesným dávkováním polymeru, s přesnými otáčkami formiček, aby se polymer rozprostřel ve formě do žádaného tvaru. Na tomto jednoduchém zařízení odlil první 4 čočky, které nedráždily oko. Za několik let se tyto měkké, hydrofilní čočky rozšířily do celého světa. Čočkostroj fungoval a je pravděpodobné, že by fungoval i dnes. Stále existuje.
Čočkostroj
V roce 1968 se Otto Wichterle zapojil do politického života a stál i u zrodu manifestu 2000 slov. Komunisté ho proto zbavili všech funkcí a zakázali mu cestovat za hranice. Nakonec však zákaz museli zrušit. V USA se totiž rozhořely soudní spory o platnost českých patentů, jež mohl vyřešit pouze Wichterle. Přesto stát nakonec přišel o desítky milionů dolarů. Aby vymazal vědcovo jméno, vzdal se režim všech licenčních smluv ve prospěch americké firmy.
Vývoj však pokračoval. Vzhledem k tomu, že lidská rohovka přijímá převážně kyslík ze vzduchu a po nošení hydrogelových kontaktních čoček byly měřitelné změny na rohovce z důvodu jeho mírného nedostatku, začaly se čočky vyrábět ze silikonu. Do prodeje se dostaly v roce 1979. Tyto čočky měly jednu nevýhodu – nedaly se nosit více dní vcelku. Tento problém vyřešily nové čočky, které se začaly prodávat v roce 1981. Od roku 1991 můžeme používat čočky na jedno použití.
V současnosti je nejzákladnější dělení čoček podle materiálu na dvě velké skupiny – tvrdé a měkké. Dále např. podle doby nošení, tedy jak dlouho lze jednu čočku využívat, a četnosti výměny – jak často se z oka musí vyjímat, jestli ji lze nosit jen přes den nebo kontinuálně i přes noc. Rovněž existují čočky, které mohou změnit barvu očí apod. Při dodržování všech doporučovaných zásad dnes již uživatelům nehrozí téměř žádná rizika, dá se tedy předpokládat, že kontaktní čočky mají před sebou skvělou budoucnost.
/zdroj: www.kontaktni-cocky-levne.cz, www.google.cz, cs.wikipedia.org/
Čtenost článku: 666
