API - Akademie produktivity a inovací, s.r.o.

27.06.2011 - Peter Debnár

Když se zaměříme na vývoj produkčních systémů a na požadavky na ně, tak se za posledních několik let setkáváme hlavně s jednou charakteristikou, a tou je flexibilita. Já ji vnímám jako jeden z velmi důležitých principů produkčního systému.

V minulosti jsme se soustřeďovali hlavně na produktivitu a kvalitu. Tyto oblasti zůstaly stále důležité, avšak dnes na trhu získává ten, kdo je schopen zrealizovat zakázku v co nejkratším čase, za akceptovatelné náklady a ve výborné kvalitě.

Flexibilita je postavena především na principech a hodnotách, ne na nástrojích. Kromě všeobecné definice – schopnost vyrábět nebo montovat současné nebo budoucí portfolio výrobků v libovolném pořadí a množství – se dnes spíše ztotožňuji s jinou definicí. Flexibilita je dýchající (otevřený) podnikatelský systém, který umožňuje rychle reagovat na změny našeho okolí. Flexibilitu si představuji jako soubor pravidel, který nám zaručí efektivní vývoj nejen jednoho výrobku ročně, ale také pěti, efektivní administrativu při 250 i 500 zaměstnancích, efektivní materiálový tok při pěti produktových rodinách stejně jako při 10. Samozřejmě, že tímto vnímáním se dostáváme k závěru, že flexibilita se odráží v každém z našich procesů.

Vývoj produkčních systémů a požadavků na ně

Z posledního období mám zajímavou zkušenost. V mém okolí je několik firem, které ještě před pár lety měly obrat více než 1 miliardu Kč a počet zaměstnanců přesahoval 500. V tomto období neměly tyto firmy větší problém zabezpečit určitý objem zakázek a jejich produktivita práce rostla. Dnes jsou tyto firmy o 50% až 60% menší a mají velké problémy tento stav řešit. Změnila se struktura výrobků, jejich opakovatelnost, výrobní technologie, přišly nové požadavky na kvalitu, avšak organizace nebyla schopna se změnit uvnitř. Až dnes je situace na trhu a zákazníci vychovávají k tomu, aby si osvojovaly flexibilitu a začaly se jí přizpůsobovat. Musíme si však uvědomit, že flexibilita znamená v některých případech i vyšší náklady – například při unifikaci vstupního materiálu, při předmětném (produktovém) uspořádání pracovišť apod.

Flexibilita je dokonce ukazatel, který můžete dnes měřit v jednotlivých oblastech produkčního systému – výroba, administrativa, materiálový a informační tok, vývoj a koncentrace na cíle a kultura realizace. Ukazatelů flexibility si můžete definovat velké množství.

Vnímat flexibilitu prostřednictvím ukazatelů je velmi důležité. Teprve na jejich základě můžete realizovat ty správné projekty a zlepšovat flexibilitu. Není však možné definovat ideální hodnoty těchto ukazatelů. Důležitější je definovat očekávaný trend a cíl hodnoty.

Flexibilita ve výrobě
Flexibilita ve výrobě se dá zabezpečovat různými způsoby. Hned na úvod bych rád uvedl, že je dost velký rozdíl zabezpečovat flexibilitu ve výrobě, kde je vysoká sériovost a opakovatelnost (tento příklad můžeme vidět v automotive) a v zakázkové výrobě. Existují nástroje, které je možné využívat v obou případech.

Segmentace

Segmentací výroby rozumíme vytvoření malých autonomních výrobních jednotek s využitím zásad skupinové technologie ve výrobním závodě. Skupinová technologie je koncepce přípravy výroby a vlastní výroby, při které se jednotlivé výrobky sdružují na základě podobnosti určitých vybraných technologických znaků a vlastností do jednotlivých skupin. Z těchto skupin následně vytváříme autonomní výrobní segmenty, které jsou složeny z různých výrobních zařízení.

Uspořádání výrobních zdrojů

V zásadě rozlišujeme tři základní formy uspořádání výrobní dispozice:

• Technologické uspořádání – uspořádání, při kterém jsme vytvořili skupinu pracovišť podle shodné technologie.
• Předmětné uspořádání – uspořádání, při kterém jsme výrobní zařízení uspořádali podle jednotlivých výrobků.
• Buňkové uspořádání – uspořádání, při kterém jsme vytvořili výrobní buňky podle určité produktové rodiny. Z hlediska flexibility je tato forma nejvhodnější. Při buňkovém uspořádání můžeme následně využívat různé tvary buňky – U, I apod.

Při vytváření segmentů můžeme využívat tři základní metody – vizuální metodu, metodu klasifikace a kódování a metodu PFA (Production Flow Analysis). Poslední metoda je nejpoužívanější. Kromě jiného můžeme navrhované řešení ověřit formou simulace výrobního systému.

Postup při segmentaci

SMED
Flexibilita je rovněž snaha vyrábět v co nejmenší výrobní dávce. Vhodným nástrojem pro zkracování seřizovacích časů je metoda SMED. Celý postup vychází z důkladné analýzy seřízení, které se vykonává pozorováním přímo na pracovišti. Změny časů na seřízení dosahujeme postupnými kroky. Na úvod se soustřeďujeme na organizaci práce při seřízení a standardizaci postupu. Dalšího pokroku dosahujeme tréninkem pracovníků a teprve na závěr se snažíme implementovat speciální pomůcky a snažíme se technicky upravit strojní zařízení a různé periferie k němu. Přístup této metodiky je hlavně v tom, že všechny činnosti se snažíme rozdělit do dvou základních kategorií:

• Interní operace (například vlastní seřízení nástroje apod.), které mohou být vykonávány jen v případě, že strojní zařízení je zastaveno.
• Externí operace (například doprava do skladu, příprava nástroje u stroje apod.), které mohou být vykonávány v případě, že strojní zařízení je v chodu.

Také při aplikaci této metody se snažíme eliminovat různé druhy plýtvání při seřízení – hledání, chůze, čekání, chybějící standardy, chybějící nástroje, náběh výroby, nedostatečné plánování apod.

Metodikou SMED má smysl se zaobírat hlavně na úzkých místech, kde máme největší kapacitní problémy. Výsledkem SMED aktivit je jízdní řád, což je standard, který popisuje jednotlivé kroky seřízení, časovou náročnost, použité pracovní pomůcky apod.

SMED postup a jízdní řád

Dalšími metodami, kterými můžeme podpořit flexibilitu ve výrobě, jsou lOPF (One pieces flow) linky, zkracování průběžné doby výroby pomocí VSM (Value Stream Mapping) a mnoho dalších metod.

Flexibilita v logistice
V rámci flexibility logistiky je potřeba se věnovat oblasti materiálového toku a informačního toku. To znamená fyzický pohyb materiálu ve firmě, tok informací a systém řízení, který celý systém řídí. Také v případě logistiky existuje velké množství nástrojů, které můžete aplikovat. Já bych se rád soustředil na popis 12 principů, kterými jsou:

• Princip 1 – Redukuj široké a objemné zásobníky.
• Princip 2 – Standardizuj zásobníky a přepravky.
• Princip 3 – Implementuj vozíky s mixovaným nákladem.
• Princip 4 – Realizuj nakládání a vykládání ve stejné výšce.
• Princip 5 – Zaveď principy tahového systému řízení.
• Princip 6 – Vizualizuj konkrétní manipulační a přepravní cesty.
• Princip 7 – Dodávej v krátkých intervalech.
• Princip 8 – Automatizuj dopravu na místo určení.
• Princip 9 – Integruj přepravu materiálu k přepravě prázdných přepravek.
• Princip 10 – Dodávej materiál podle skutečné potřeby.
• Princip 11 – Eliminuj všechny jeřáby a vysokozdvižné vozíky.
• Princip 12 – Zabezpeč, aby byl materiál stále v pohybu.

Ukázka jednotlivých principů

Při řešení flexibility je potřeba rozlišovat velikost komponentů i způsob řízení individuálních zakázek a zakázek sériových. V případě velikosti komponentů můžeme tuto skupinu rozdělit na 3 základní skupiny:

• Velké komponenty – využíváme systém skladování ve skladu, kde se snažíme využívat zásobu například do 1 kalendářního týdne. Doprava do výroby probíhá ve frekvenci směny nebo dne.
• Středně velké komponenty – v tomto případě využíváme systém komisních skladů a pro systém navážení komponentů ve výrobě využíváme systém milk-runu nebo hodinového zásobování linek. Doprava do výroby a následně pohyb materiálu ve výrobě se řídí pohybem v hodinových intervalech.
• Malé komponenty – pro malé komponenty se využívají mobilní regály a zásoba na pracovišti se přímo řídí maximálními a minimálními hladinami.

Flexibilita v oblasti vývoje
Flexibilitu v největší míře ovlivňují konstruktéři a technologové. Existuje několik možných nástrojů, kterými se dá podpořit flexibilita výroby – unifikace, Design for Manufacturing, Design for Assembly, Design for X a mnoho jiných. Unifikace je jednou z metod standardizace. Unifikace je proces sjednocení součástek, materiálu, a to především tvarové, rozměrové a materiální. Typické cíle unifikace mohou být:

• Odstranit technologickou různorodost při výrobě a montáži.
• Snížit počet vyráběných součástek a nakupovaných komponentů.
• Zlepšit využití současných zdrojů – strojní zařízení, přípravky, nástroje apod.

Postup projektu unifikace může být následující:

• analýza celého sortimentu společnosti
• vytvoření databáze živých výrobků
• analýza databáze živých výrobků
  • rozklad sortimentu až na úroveň materiálů a nakupovaných dílů
  • analýza na 4. úrovni: stupeň typovosti a stupeň zastoupení nakupovaných materiálů
• návrh unifikace nakupovaných materiálů
• unifikace dílců
• unifikace finálních výrobků

Závěr
Flexibilita je velmi široký pojem a není jednoduché integrovat její prvky do celé firmy. Některé prvky flexibility mají v úvodní fázi za následek vyšší náklady, avšak v konečném důsledku jsou její přínosy velmi zřetelné a jasné. Není žádné tajemství, že flexibilita začíná v předvýrobních etapách a každý následný proces ve firmě pracuje s určitými omezeními. Pokud se budete chtít zaměřit na flexibilitu a máte možnost ovlivnit předvýrobní etapy, začněte právě tam.

(další články na toto téma - číslo 2/2011 časopisu Úspěch - produktivita a inovace v souvislostech)

 

Čtenost článku: 937

zpět