API - Akademie produktivity a inovací, s.r.o.

24.03.2011 - Peter Debnár

Bez vizualizace a vizuálního managementu si není možné představit žádný produkční systém. Naučil jsem se respektovat jedno pravidlo - každé pochopení informace a následné opatření je závislé na formě jejího podání, to znamená na formě vizualizace a jednoduchosti.

Vizuální řízení se týká každého procesu ve společnosti. V dnešní době je jen nutné najít ty správné formy vizualizace – vizuální tabule, Andony, čáry na podlahách, eskalační tabule, identifikace neshod ve výrobě, Kanban apod. Podle mne je dnes klíčové najít ty správné řídící informace, které je potřeba vizualizovat. Stále tvrdím, že vizuální management a vizuální řízení má hlavně vizualizovat klíčové indikátory procesů, tím upozorňovat na abnormality a pomoci mi tím správně řídit své aktivity.

Situace v mnohých společnostech je však odlišná. Stále více informací se snažíme dávat do počítačů a do různých systémů a tím pádem se pro nás stává proces jen virtuální. Častokrát zažívám, že kvalitář nebo technolog sedí ve své útulné kanceláři a "tvoří" práci v různých systémech. Počet údajů, které zapisujeme do systémů, a to, co opravdu potřebujeme, je diametrálně odlišné. Tím nechci tvrdit, že to není potřeba. Na druhé straně nejsme schopni vizualizovat údaje, které jsou potřebné pro řízení. Údaj v počítači má ještě jednu nevýhodu. Za jeho zápisem není žádná zodpovědnost. Když vizualizujete údaje přímo v procesu a úplně jednoduše – tabule a fixka, tak pracovník musí rozumět tomu, co zapisuje.

Nedávno jsem ve výrobě řešil nekvalitu jednoho pracoviště a na tabuli byl znázorněný graf ppm a nákladů na nekvalitu za poslední měsíc. Když jsem chtěl vědět, jak ty údaje vznikají a jaké položky patří do nákladů, tak už byl problém. Potom jsem dostal odpověď: "Já nevím, ten graf nám generuje systém a já ho sem mám dávat každý měsíc." To svědčí o tom, že s těmi údaji nikdo nepracuje. V některých případech bývá problém také v tom, že se bojíme vizualizovat výsledky a radši o nich nikoho nebudeme informovat. Máme obavy, aby nám nikdo neviděl příliš detailně do procesu. Pro některé kultury je problém potenciálem ke zlepšení, u nás je problém negativně vnímaný a nikdo ho nechce mít.

Pokud by mělo všechno správně fungovat, tak je potřeba správně vnímat cíle vizuálního řízení. Osobně bych vše shrnul do pěti bodů:

• Informovat – vizualizovaná informace by měla své okolí informovat. Úmyslně píši své okolí, protože vizuální řízení může pomoci zákazníkovi, aby pochopil proces, zaměstnancům, aby lehce identifikoval abnormalitu apod.
• Řídit – na základě informace, kterou vizualizuji, bych měl být schopen proces řídit a správně se rozhodovat. V tomto případě je velmi důležitá vizuální forma – graf, barvy, piktogramy apod.
• Porovnávat – pro správné rozhodnutí je důležité porovnávat plánovaný a skutečný stav. Porovnáváním upozorňujeme a eskalujeme nežádoucí stav. Na druhou stranu, pokud se nám daří ukazatele plnit, tak tuto informaci můžeme s každým sdílet.
• Motivovat – správná forma vizuálního řízení by měla lidi motivovat k lepším výsledkům v daném procesu. Můžete to napravit vhodným porovnáváním, ukazováním trendů apod.
• Učit – pokud mám nějakou abnormalitu, tak bych měl vizualizovat realizované opatření a příčinu, aby se tato abnormalita už nikdy nevyskytla.

Aplikovat tento princip není až tak složité ve výrobě. Nezapomínejte však také na ostatní procesy a útvary ve společnosti. Vždyť i obchodní útvar může mít svou vizuální tabuli, ze které budou zřejmé cíle a jejich plnění, aktuálně projekty, zpětná vazba od zákazníka, organizační struktura a jiné.

Čtenost článku: 1054

zpět