API - Akademie produktivity a inovací, s.r.o.

28.02.2011 - Peter Debnár

/publikováno v časopise Spektrum 7,8/2010/

Jednou ze základních charakteristik podnikatelského systému je flexibilita, a to na všech úrovních. Myslím, že můžeme flexibilitu zařadit mezi významné konkurenční výhody. Flexibilita výrobního systému znamená schopnost vyrábět a montovat dané nebo budoucí spektrum výrobků v libovolném pořadí a množství.

Tento rok jsem měl možnost vést jeden workshop právě na toto téma. Při něm jsme definovali zajímavou charakteristiku: "Flexibilita znamená: potřebujeme dýchající podnikatelský systém, abychom byli schopni reagovat co nejrychleji na změny našeho okolí, a tím nemyslíme jen výrobu. Pod flexibilitou chápeme hlavně systém a soubor pravidel, který nám zaručí efektivní vývoj nejen 1 produktu za rok, ale i 5 výrobků; efektivní administrativu při 250 zaměstnancích až po 500 zaměstnanců; efektivní materiálový tok při 100 variantách až po 1 000 variant výrobků." Takový systém nemůže stát na nástrojích, ale na principech a hodnotách firmy.

Proč potřebujeme flexibilní systém:

• Je příliš složité předpovídat požadavky zákazníků.
• Krátké životní cykly a kolísavé požadavky.
• Variantní výroba a malé dávky.
• Rychlost dodávky.
• Zákaznická výroba.
• Individualizace produktů.
• Recyklace produktů.
• Služby zákazníkům a další.

Plýtvání – základ štíhlého podniku
Plýtvání je definováno jako všechno (aktivita, činnost, proces), co nepřidává hodnotu výrobku a zvyšuje jeho náklady.

Formy a příklady plýtvání jsou následující:

• Nadvýroba: znamená, že vyrobím více, než spotřebuji do určitého času. Příčinou může být velikost výrobní/montážní dávky, bezpečnostní pojistka z pohledu kvality apod. Nadvýroba nám přímo ovlivňuje velikost průběžné doby. Můžeme ji měřit v čase, v penězích, v kusech, v počtu palet apod.
• Čekání: znamená, že pracovník, který je zodpovědný za přepravu materiálu z bodu A do bodu B, čeká na realizaci přepravy, a to z různých důvodů: obsazený manipulační prostředek, k realizaci přepravy byl zavolaný dříve, než byl proces výroby/montáže/vykládky dokončený apod. Toto plýtvání můžeme měřit v čase a v penězích.
• Transport: znamená, že materiál zbytečně přepravujeme. Souvisí to hlavně s tím, kolikrát se nám materiál ve výrobě "zastaví" a musí se transportovat na jiné místo. Transport se dá eliminovat, pokud rozvíjím kontinuální tok. Transport můžeme měřit počtem zastavení, časem, délkou transportní trasy apod. Jednou z metod, kterou můžeme použít, je i špagetový diagram.
• Nadbytečné zásoby: znamená, že mám na vstupu více zásob, než spotřebuji v určitém krátkém období. Podobně jako nadvýrobu, i zásoby můžeme měřit podobnými ukazateli. Příčinou nadbytečných zásob může být nesprávná práce s dodavateli, doba a forma dodání, umístění dodavatele, postavení dodavatele a práce s alternativními dodavateli.
• Pohyb: transport a pohyb toho mají hodně společného. Transportem chápeme pohyb materiálu mezi pracovišti a zbytečný pohyb znamená aktivitu, která se vykoná s materiálem již v rámci pracoviště. Například transport znamená, že materiál přepravím ze skladu na pracoviště. Zbytečný pohyb bude znamenat, že pracovník musí vykonat další pohyb, aby přepravil materiál přímo do procesu.
• Chyby: znamená, že dodám nesprávný materiál v logistickém procesu, nebo ho dodám na nesprávné místo. Chyby můžeme měřit jako ztrátu v čase, frekvenci chyby, místo vzniku chyby apod. Příčinou může být právě nesprávné nastavení informačního toku.
• Nedostatečná komunikace: prolíná napříč celým procesem. Souvisí však hlavně s informačním tokem. Bez správných informací můžeme jen velmi těžko efektivně řídit materiálový tok. Ztráty se dají měřit hlavně časovými ztrátami.
• Neergonomické pracovní metody: znamená, že používáme nevhodné ergonomické řešení procesu.
• Zbytečné procesy: znamená, že vykonáváme zbytečné aktivity, které zákazník v principu neplatí, jako může být například přebalování na vstupu. Tuto formu plýtvání můžeme měřit časem, délkou, frekvencí apod.

Pro analýzu a zaznamenání můžeme použít mapu plýtvání, kterou využíváme v API:

Stavební kameny – jak správně popsat jejich principy?
Stavební kameny štíhlého podniku mají vytvořit podmínky pro realizaci strategie a cílů společnosti. 

Tuto pyramidu musíme začít stavět od základu. Je třeba si určit poslání a vizi. Poslání určuje směr a účel a vize odpovídá na otázku "Kam chceme jít?" V jedné firmě jsem viděl vizi: "Být nejlepší na světě v Q.C.D." Přičemž Q.C.D. znamená:

• Q – Quality, znamená kvalita.
• C – Cost, znamená náklady.
• D – Delivery, znamená dodání.

V dalším kroku si definujeme cíle a ukazatele.

V okamžiku, kdy budeme mít definovány ukazatele a cíle, definujeme strategii realizace v následujících bodech:

• Struktura a stavební kameny. Při tomto kroku hledáme odpovědi na tyto otázky: "Co je náš stavební kámen?", "Kterým stavebním kamenem napomůžeme dosažení našich cílů?", "Co charakterizuje náš stavební kámen?", "Jakých útvarů se naše stavební kameny týkají?", "Koho budeme aktivizovat do změny?", "Máme jasně definovány stavební kameny?", "Jsou naše stavební kameny dostatečně flexibilní?" apod.
• Charakteristika a principy stavebních kamenů. Hledáme odpovědi na tyto otázky: "Jak bychom charakterizovali náš stavební kámen?", "Jaké principy a zásady chceme dodržovat?", "Jaké nástroje budeme moci využít?" apod.
• Definice klíčových aktivit: hledáme 20% takových aktivit, které nám pomohou dosáhnout plnění cílů na 80%. 

Doporučení závěrem
Jistě by bylo zajímavé, kdyby existoval univerzální postup při budování produkčních systémů, který by nás krok po kroku vedl k cíli. Bohužel, jednotný postup, jenž zaručuje univerzální fungování, bychom hledali marně. Můžeme však definovat řadu principů či doporučení, které nás mohou na správnou cestu, na konci které je fungující výrobní systém, nasměrovat.

• Nevymýšlet nic, co již bylo vymyšleno. Inspirovat se u nejlepších a porovnávat se s nejlepšími = princíp "Best of Best". Tomáš Baťa měl neustálé porovnání se světovou třídou jako jeden ze stavebních kamenů svého výrobního systému. Nemyslel však kopírování, ale učení se a soutěžení s nejlepšími.
• Naučit se vidět plýtvání. Plýtvání je třeba vnímat, identifikovat, kvantifikovat a eliminovat.
• Chápat flexibilitu jako naprostou nezbytnost moderního výrobního systému.
• Nesnažit se zavádět konkrétní metodu, ale implementovat řešení, které vede k odstranění problému. Metoda není důležitá, důležitý je výsledek.
• Orientovat se na řízení podle cílů. Cíle definovat až na úroveň jednotlivých pracovníků. Jedině pokud je definován jasně měřitelný cíl, který může jedinec či tým ovlivnit, je jejich práce efektivní. Cíle je třeba vždy navázat na systém odměňování.
• Zavádět tahové systémy řízení založené na požadavku následujícího procesu.

   

Čtenost článku: 1468

zpět