API - Akademie produktivity a inovací, s.r.o.

17.02.2010 - Peter Debnár

Kvalita je jedním z významných principů budování štíhlých procesů. Tak trochu mám pocit, že kvalita je zpět. V mém okolí jsou společnosti, které tento rok vyhlásily rokem kvality a začínají na ní "opět" pracovat. Hned na úvod musím napsat, že pod pojmem kvalita nevnímám dokumentaci ISO, směrnice, administrativní zátěž, příručku kvality, politiku kvality. V mnohých případech jsou to všechno jen dokumenty a papír, které bohužel neodpovídají realitě.

Já si pod kvalitou představím hlavně prevenci, bezpečnost, standard, zlepšování, stabilitu produktu, stabilitu procesu. Za poslední období se pohled na kvalitu trochu změnil. Kvalitu dnes dokáže produkovat každý, záleží jen na nákladech, které vás kvalita stojí. Dnes již i čínští výrobci dokáží produkovat kvalitu. Ještě však máme v mnohých klíčových oblastech náskok a tím pádem nedosahují kvality naší úrovně.

Trochu mne mrzí, že si spojujeme kvalitu jen a jen s fyzickým produktem a uniká nám podstata kvality v procesech samých. Asi je to jednodušší, avšak potom se stává kvalita opravdu jen pojmem na papíře bez reálného života. Znám firmy, kde na stěně visí politika kvality, desatero kvality atd., a když se na to někoho zeptáte, tak ani neví, co se tam přesně nachází.

Naopak, když přijdete do firmy, kde se kvalitou skutečně zaobírají a vnímají ji jako jeden z klíčových principů, tak je situace úplně jiná. Zásadní rozdíl vidím ve vnímání prevence, v systému řešení vzniklých chyb nebo abnormalit, a samozřejmě i v tom, že se zabývají kvalitou procesů.

Prevenci řeší systematicky tak, aby se předpovídala možná chyba a její následky. Jestli na to použijeme FMEA nebo jiný nástroj, není podstatné. Podstatné však je, že s prevencí pracujeme a realizujeme opatření, aby chyba v procesu (výrobním nebo nevýrobním) nenastala. Obdivuji u některých kultur, že jsou natolik precizní, že jsou schopni identifikovat kořenovou příčinu možné chyby/abnormality. U nás mám pocit, že jsme hned se vším hotovi. Sám jsem moderoval několik workshopů, kde jsme řešili prevenci, zdroje chyb a toto konstatování mohu potvrdit. Nemáme čas se na tuto oblast soustředit.

Když už abnormalita nastane, tak je zajímá reakce na ni a způsob identifikace. Papírově to máme zvládnuto všichni na výbornou. Když k nám přijde auditor, tak obhájíme skoro všechno, protože to máme zdokumentováno. Mám rád procesy, kde je nastavený vizuální systém identifikace abnormality a k tomu je hned vypracovaný eskalační scénář a jednobodová lekce s reakcí na vzniklou abnormalitu. Celý tento postup má smysl aplikovat na důležité procesy (úzká místa), ale ne na všechny procesy. Nezapomeňte však na jedno důležité pravidlo: pokud abnormalita nastává příliš často, tak to nevyřešíte bez rázného zásahu do procesu!

Poslední oblast, kterou se firmy liší, je v přístupu ke kvalitě nevýrobních procesů. Kvalitu těchto procesů posuzují na základě dvou kritérií – hodnocení kvality interním/externím zákazníkem a jednoznačně definovaným ukazatelem. Každý proces má svůj parametr, na základě kterého posuzujete jeho stabilitu, trend a výsledek. Tyto ukazatele definuje přímo zákazník. Uvedu příklad: vezměme si na ukázku proces – tvorba technologického postupu. Zákazníkem je výroba a pro ni mohou být tyto hodnotící parametry: reálnost normy, počet změn v technologickém postupu, počet zmetků, počet operací, délka seřizovacího času a pod.

Začněme hledat skutečnou podstatu a hodnotu kvality.

Čtenost článku: 707

zpět